čtvrtek 24. února 2011

Osladit si sladký život...

Žádná provokace o tom, jak je život tady na jihu sladký. Kdepak, dneska předkládám dezertík v soutěžní podobě... Vyzkoušejte i vy a budete mít sladkou Francii na jazyku :-)
STÁHNOUT ZDE: LIST 1, LIST 2 

středa 23. února 2011

Jak já peču chlebík

Ano máme tady ve Francii skvělé bagety, croisanty, čokorolky.. ale občas nás přece jen chytne chuť na voňavý chleba. Našli jsme tu v obchodech výborné chlebové mouky, jsme začali zkoušet. Není to žádná věda, jen to chce mít čas.
K pečení chleba je dobré přistupovat s láskou a něhou. Aspoň tak to vnímám já.
Začínám ráno.
9:00 - vytaženy kvasnice z ledničky.
9:15 - do čtvrt litru vody teplé, jako pro lidské mládě, rozdrobíme kvasnice se lžičkou cukru, zamíchám.
9:30 - proseju půl kila (hladké, celozrnné, žitné...) mouky přes sítko do mísy, přidám lžici soli, lžičku kmínu
9:35 - v mouce důlek, do něj naliji kvásek, nechám bobtnat
kvásek botná v důlku
10:30 - smísím kvásek s moukou, přidám dvě lžičky vinného octa (nemusí být) a dvě lžíce olivového oleje, vyhnětem těstíčko do hladka, bochánek popráším moukou, zakryji utěrkou necháme kynout v teple

kyne, dohromady 9 hodin
13:00 - promísím těstíčko, přidám tak tři lžice teplé vody, zapracuji do bochánku, opět poprášit, přikrýt nechat kynout.. další tři-čtyři hodiny
17:00 - vykynuté těsto dám na poumočený vál, hnětu, vytvaruji bochánek - tvar chleba
bochánek necháme v pečící misce ještě nakynout

před vložením do trouby
18:30 - rozpálíme troubu na max výkon (250stupňů). Bochánek potřeme teplou vodou, posypeme kmínem. Vložíme do trouby obě misky - i chleba i vodu. Můžeme troubu vevnitř i postříkat vodou (aby vznikla pára - dojem parní trouby)
18:45 - po 15 min otevřeme troubu, vyndám misku s vodou, potřu chleba vodou, teplotu snížit na 180.
po 15 min máme hezkou kůrku
19:25 - cca po 35-40 min pečení vytáhnout z pece

Nechám zcela vychladnout. Přes noc přikryji utěrkou nebo pytlíkem.
Ráno nakrájím a s gustem snídáme.
 
9:00 - snídáme

Kaviár chudých

Jarní vzduch si žádá pestrou stravu. Zelená čočka je bohatá nejenom na vitamíny, ale také na chuťové vjemy. Malinké lentilky, jsou uvařené za půl hodinky a není ani třeba je předem namáčet. Ač jsem tak udělala, nemělo to pravda žádný význam. Důležité je nepřebít chuť čočky, nerozvařit do kejdy a naopak jen decentně doplnit strouhanou mrkvičkou, cibulkou na slanině, stroužkem česneku. K ochucení jsem použila i kapku vinného octa a samozřejmě sůl.
Pak už jen osmahnout vajíčka a povařit vídeňské párečky.

úterý 22. února 2011

Selská koprovka

Jarní úklid mražáku tentokrát přišel s pytlíkem kopru nasbírným podél vinic. Koprovou omáčku jsem sice ještě nikdy nevařila, ale chuť mě směle popoháněla do vaření. Začalo to knedlíkem. Na jistotu jsem si zadělala těstíčko ze starých baget a  celozrnné mouky. Naládovala do vymazaných hrníčků a dala vařit. Stejně tak se vařila vajíčka. Na omáčku jsem vymíchala hladkou jíšku, přidala bujón, mléko, vodu. Povařila 15 min. Pak jsem přidala několik lžiček vinného octa, sůl, pepř, nasekaný kopr. Na závěr pak pár lžiček čerstvé smetany. Omáčka byla silně aromatická. Vajíčka krásně žluté. A knedlíčky plné semínek a petržele nejlepší.
Můj milý to nazval selskou variantou. Opravdu vše bylo tak jaksi jiné než je známo ze školních jídelen :-)

pátek 18. února 2011

Na sladko

Chuť na kousek léta. Stačí otevřít mražák a vybrat si z mnoha kouzelných pytlíčků, pečlivě připravených v horkých měsících. Vybrala jsem si dávku vypeckovaných ryngliček a čisté rajčatové pyré.
Rajčatová polévka s česnekem je moje oblíbená. Silná chuť dobře okořeněná s bazalkou na špičce.
A jak na sladké knedlíčky. Zálusk jsem měla tvarohové s ovocnou omáčkou. Malinké kuličky. Realita však trošku komplikuje situaci. Není kostka tvarohu. A v obchodě jsem ji ještě neměla to štěstí najít. Leč máme tady vynikající čerstvou smetanu, která svou hustotou a kvalitou předčí leckterý vodnatý tvaroh :-) To že ani krupici a hrubou mouku nemám mi už zas tak nevadilo. Dala jsem mouku fluidé což by mělo znamenat snad tekutá.. Ale beru to tak, že se jen snáze zapracovává. A tak vznikly smetanové knedlíčky ze dvou vajec, hrnku smetany, hrnku mouky, špetky soli, trochu cukru. Vařily se tři minutky a podušené ryngle se sirupem, kapkou vody, vanilkovým cukrikem chutnaly báječně...

čtvrtek 17. února 2011

Vaříme gulášek


Takové krásné fláky vepřového! A co s něma, když se nechce... Na kostičky. Všechno na kostičky, cibulku, česnek, mrkev, brambory. Nejprve teda na sádýlku cibulku, pak maso zaprášené maizenou (což bych mohla nazvat takovou jemnou hotovou jíškovou moukou:-). Opražit až se to krásně zatáhne. Přidala jsem červenou papriku, kmín, sůl. Dušení tak půl hodinky. Pak přilito trochu rajčatového chutney - protlak. A pak přisypat ty další kostičky - česnek, mrkev brambory. Podlít, vařit tak další půl hodinky do změknutí všeho. Pak jsem ještě z čisté rozmařilosti přidala lžíce čerstvé smetany, čerstvé kolečka pórku... Jej to byla dobrota :-)

neděle 13. února 2011

Kokosové pusinky

Moje vánoční pečení mělo poněkud velké výkyvy na všechny strany. Co do kvality i kvantity, dosáhla jsem dna i úspěchu. No a tyto pusinky patřily na vrcholek :-)



A přitom to bylo tak jednoduché! Tři bílky do sněhu, hrnek cukru (250g) a 3/4 hrnku kokosu (150g). Lehce přimíchat. A jelikož jsem neměla správný cukrářský pytlík, tak jsem pečící papír smotala do kornoutku, upevnila špičku papírovou izolepou. A asi z 1,5cm velké dírky jsem tlačila na plech pusinky. Pekla dlouho (50min) a pomalu (140stupňů). Respektive od oka :-) Dokud nebyly zlaťoučké suché a přece měkké tak akorát.

A jelikož byly vynikající, zmizely velmi rychle.

Domácí vepřo knedlo zelo

Při vánočním nákupu se nám naskytla neobyčejná možnost koupení vepřového masa. Jelikož francouzi o Vánocích moc vepřové nejí, tak jeho cena klesla z cca 9eur za kilo na 2eura. Tak jsme toho využili a koupili si krásné kousky i rolády, ze kterých následně vznikly vynikající pečínky.
A když už teda bylo dobré vepřové maso, to by bylo abych nezkusila českou klasiku. Hlávka zelí z trhu a knedlík si nějak vyrobím. To bylo moje uvažování. A docela to vyšlo.
Maso jsem v troubě pekla na olivovém oleji spolu s rozmarýnou, šalvějí a cibulkou. Pod alobalem asi tři hodiny, pak na kůrčičku ještě asi hodinu. (Taková dlouhá pečící doba byla dána dvěma faktory - jednak můj milý má od jisté doby obavy ze syrového masa, a jednak zkrátka tolik času bylo :-) stačila by však jistě poloviční doba :-) Polívání zaručí šťavnatost. A taky že jo!
Se zelím to bylo trošku náročnější, jelikož moje hlávka vážila asi pět kilo. Naporcovat ji na menší části si vyžádalo mužskou sílu. Dále už jsem to nasekat na drobno zvládla sama. Do hrnce jsem dala tedy tři lžičky rilletes (jelikož jsem zrovna neměla slaninu a tady to vepřové masíčkov sádýlku poslouží vždycky dobře). Přihodila cibulku (hrstku, jelikož já jsem koumák, tak mám cibuli dopředu nasekanou v pytlíku v mražáku, abych nemusela tak často plakat, a pak si jen odebírám :-). Trošku podlila vodou, zamoučnila, přihodila zelí. Hodně kmínu, trochu soli, cukru. A pak už jen dusit. S množstvím vody dle oka.. cca za 45min bylo měkkounké.
A knedlík ten jsem teda vyrobila takto: Hrnek mouky (250g), lžička soli, v půl hrnku vlažného mléka rozmíchat půl kosky kvasnic s tročkou cukru. Zadělat jedním, já i dvěma vajíčky. Přisypat moc petřželky. Jelikož se mi hmota nějak moc lepila a na tvarování knedlíků to moc nebylo, tak jsem vymazala dva hrnky máslem, napěchovala směsí a vařila cca 20min.

Bylo to celé delikátní! České pivečko tomu dodadlo správný šmrc!

pátek 11. února 2011

Kokosové pohlazení

Někdy příde taková smutná chvíle, že se hodí ukuchtit něco, co pohladí nejenom po bříšku, ale také po duši. A tak jsem zamíchala cukr s pěti žloutky, vyšlehala sníh z bílků, přidala hladkou mouku... to už se mi pomalu začínalo pousmívat. a když jsem posypala kokosem s cukrikem a dala do trouby, už bylo skoro blaze. Pak horké polito smetanou a zakousnuto s láskou a klidem v duši po vychladnutí...

Originální recept ZDE

čtvrtek 10. února 2011

Jak na kvásek

Moje pokusy o kynuté těsto. V českých podmínkách to nebylo zas až tak komplikované. Hladká mouka a čerstvé kvasnice to jistí. Leč tady na jihu Francie to bylo poněkud komplikovanější. Dobrý recept ještě nebyl zárukou dobrého těsta. Než jsem prozkoumala všechyn typy mouk a zjistila, která je ta pravá, několik nepovedených buchet udělalo šrámy na mé kuchařské radosti.  Ale teď už ji mám Farine de blé type 55. Ta a žádná jiná na buchty. Na chleba je to pak pestřejší, to je tady spoustu mouk chlebových i se semínky.
A pak najít kvasnice. V supermarketu to bylo jako hledat jehlu. Nakonec se to podařilo, u šlehačkových dortů se v koutku chladícího boxu skrýval košík s několika kostkami Levuré. Oj to byla radost.
Když jsem tedy nashromáždila potřebné suroviny (vajíčka od domácích slepic, plnotučné mléko i máslo) nebránilo nic tomu pustit se kynuté buchty. A můj první krásný kvásek jsem si musela i vyfotit :-)


 

LinkWithin

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...